Jičíněves

Má se za to, že obec Jičíněves existovala již v době panování Václava II a jméno že nese po jeho manželce Jitce. První zápis o obci Jičíněvsi je z roku 1360, kdy obec obdržel Diviš z Jičíněvsi. Od roku 1403 vlastnil Jičíněves Otík z Labouně a Dřevěnice, který založil kaplanství při kosteleckém chrámu a dal mu plat v Jičíněvsi a Smrkovicích. Potom zde byli dva zemané. Roku 1436 byl jako svědek uváděn Václav Haléř z Jičíněvsi, byl přívržencem Jiřího z Poděbrad a 1448 mu pomáhal dobýt Prahu. Před rokem 1540 patřila Jičíneves nezletilému Vilému Otomarovi z Holohlav, od jehož poručnice ji koupila Barbora z Boskovic, manželka Jiříka z Valdštejna a na Bradlci. Po ní zdědil Jičíněves její vnuk Jan ml. z Valdštejna, který zde v letech 1571 -1574 sídlil. V této době zde byla asi postavena tvrz.

Do počátku třicetileté války byla Jičíněves samostatným statkem, až Albrecht z Valdštejna ji připojil k panství Veliš, které po jeho smrti získali Šlikové. Hrabě František Arnošt Šlik kolem roku 1670 prodal Jičíněves Karlovi Zumsade ze Sandberka s podmínkou předkupního práva.

Když pak došlo k neshodě mezi dědici o panství Velišské , rozhodl zemský soud i dvůr roku 1685 takto: rozdělit panství na čtyři díly –Velišský, Bartoušovský, Starohradský a Kopidlenský.

V roce 1686 syn Františka Arnošta Šlika František Josef Šlik Jičíněves zase koupil a připojil ji k panství Veliš.

František Josef  Šlik vystavěl v letech 1715 – 1717 nedaleko jičíněvského dvora a tvrze barokní třípatrový zámek čtvercového půdorysu s mansardovou střechou a vížkou. Architektem byl J. B. Matheye. Zámek je jako dominanta umístěn na návrší a vedla k němu topolová alej z Bartoušova 2 km dlouhá. K zámku patří rozsáhlý anglický park z poč. 19. století s empírovým pavilonem, patrně dílem Heinricha Kocha. Po postavení zámku sem byly 1719 přestěhovány kanceláře panství a tím se Jičíněves stala významným panským sídlem rodu Šliků a tím povýšila na jedno z center panství. V roce 1948 přišli Šlikové v rámci revize pozemkové reformy o veškerý majetek.