Drobečková navigace

Úvod > Barokní komponovaná krajina

Barokní komponovaná krajina

Budování této barokní kompozice je úzce spjato s rodem Schliků.

Na Jičínsko přicházejí Schlikové ještě v průběhu třicetileté války, a to v osobě generála a předsedy dvorské válečné rady Jindřicha Schlika (1580? – 1650). Ten získává roku 1635 za služby prokázané císaři panství Veliš a Staré Hrady – statky frýdlantského vévodství zkonfiskované po Valdštejnově smrti – a roku 1638 je rozšiřuje o panství Kopidlno. Tím vznikla na Kopidlensku enkláva schlikovských statků, která byla zvláště za Jindřichova vnuka, Františka Josefa (1656  - 1740), dále cílevědomě rozšiřována. Jeho péčí a péčí jeho druhé ženy, Anny Josefy roz. Krakovské z Kolovrat (1691 – 1771), byly rodinné državy proměněny bezpočtem drobných zásahů – staveb, rekonstrukcí a výsadby alejí – ve specifickou kulturní krajinu. Mezi jinými byly tehdy postaveny nebo upraveny např. kostely sv. Jakuba v Kopidlně, sv. Šimona a Judy v Chyjicích, Povýšení sv. Kříže v Ostružně, sv. Františka z Assisi ve Starém Místě, vybudovány byly kaple Lorety, sv. Anny, sv. Trojice a sv. Anděla Strážce, kaple Božího hrobu v Drahorazi, zámky Vokšice a Jičíněves, stejně jako zámeček v bývalých lázních a špýchary ve Vokšicích a Střevači. Po smrti hraběte Schlika je započaté dílo ještě korunováno úsilím vdovy Anny Josefy. Její zásluhou vznikají dvě mimořádně hodnotné stavby vrcholného baroka – kostel sv. Václava ve Veliši a kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinách. Celoživotní úsilí manželského páru přitom není pouhým souborem jednotlivostí, nýbrž celkem architektonických a duchovních vztahů utvářejících komponovanou krajinu.

Jakoby žádné místo – ať už je jím pole, rozcestí cest, zámek, kostel, poutní kaple, obecní náves, lesní tišina či prameniště vod – nemělo být opomenuto. Život svátečních chvil i každodenní práce, reprezentace panského majestátu i všednodennost obyčejných vesničanů, to vše se stává jedním světem hodným krásy, harmonie, mystičnosti, smyslu. Vysoko nad tím světem stojí Loreta, svatá chýše Panny Marie, k níž se jako k úběžníku sbíhají krajinné linie z míst, kde žijí ti, kdo krajinu obývají. Kopidlno a Staré Hrady  - prastará zámecká sídla v jižní části panství – byla doplněna o Jičíněves a Vokšice, nová zámecká sídla postavená po roce 1700 v části severní. Principem krajinotvorby tohoto druhu tedy není vybudovat jediné rozlehlé sídelní centrum, které ovládne celý prostor, ale naopak poskytnout každé lokalitě dominantu vlastní.

Na tři schlikovské stavby – Loretu, zámek Jičíněves a zámek Vokšice – lze proto hledět jako na uzlová místa této barokní komponované krajiny a zároveň průsečíky jejich krajinných linií. Ačkoli lesní průseky zarostly a historické aleje zmizely, jsou jejich dávné spojnice dosud zřetelné a podivuhodně k sobě provazují místa ležící na opačných stranách Velišského hřbetu.

Chcete-li, vstupte do zahrady , která byla pro četnost sakrálních staveb zasvěcených Panně Marii a kultu mateřství nazvána zahradou Mariánskou a která nabízí více náznaků, tušení a otázek než očividných faktů a odpovědí.

(*) Z publikace Mariánská zahrada. Barokní komponovaná krajina. Vydal  DSO Mariánská zahrada, 2007

Schéma Mariánské zahrady

Ze Strategického plánu Leader - MAS OZJ, 2012